Pro správnou atmosféru si pusťe tenhle, nebo jakýkoli podobný playlist

Pokud se vám zdá, že je v rubrice málo článků, sjeďte níž a podívejte se do podrubrik :)

Červenec 2017

Dívka v knihovně

31. července 2017 v 14:56 | Shibo |  "Záhádanky", hádanky, rébusy
Včera jsem byl v knihovně, chtěl jsem si půjčit pár knížek. Ptal jsem se knihovnice, kde je oddělení s horrory, tak mě navedla k nějakým regálům v rohu, u zdi. Prohlížel jsem si knihy, když jsem došel k mezírce. Na druhé straně stála roztomilá holka. Naše oči se setkaly, ona se usmála. Asi deset minut jsem se přemlouval k navázání nějaké konverzace, ale nakonec jsem si akorát vzal tři knihy a šel k pokladně. Proč jsem takovej srab? Kdybych byl odvážnější, možná bych dostal i její číslo.

Zdroj --- překlad: Shibo

Podivná večeře

30. července 2017 v 14:39 | Shibo |  "Záhádanky", hádanky, rébusy
Před pár dny mě kamarád pozval k sobě domů na večeři. Nedávno se připojil k nějaké divné náboženské sektě nebo co. Když jsem byl u něj, podával jídlo, ke kterému bylo maso, ale neřekl mi, co za maso to je. Trošku jsem se vylekal, napadlo mě, že by to mohlo být lidské maso, hah. Ale když jsem ochutnal, věděl jsem na sto procent, že to opravdu lidské maso je.

Divný kamarád... nebo snad jeho host?

Zdroj --- překlad: Shibo

Nana825763

10. července 2017 v 12:36 | Shibo |  YouTube Channels
Možná jste už slyšeli o videu z tohoto kanálu. Jde o video Username: 666, kde uživatel na YouTube najde tajný, takový démonická kanál. Hodně videí uživatele Nana825763 jsou ve stejném duchu: děsivá, hrůzu nahánějící, možná tajemná, většinou s motivem pekla.



Nana nahrávala (pojďme skloňovat v ženském rodě, ať je to jednodušší) videa na YouTube od roku 2006. Jedna z nejdelších sérií videí na tomhle kanále je kupodivu něco jako mravenčí deníček, kde Nana zaznamenává svoji kolonii mravenců. Tenhle mravenčí deníček povětšinou není nic děsivého. I když, občas se v pozadí najde nějaká děsivá panenka nebo podobné věci.


Nanino nejděsivější video je Mr. East Loves Mom. Na začátku vidíte roztomilé nemluvně. Pak se ale obrazovka nějak "podělá", obraz i zvuk začne být špatně srozumitelný. Mezi vším nepořádkem můžete slyšet pípnutí přístroje, který monitoruje činnost srdce.




Zdroj --- překlad: Shibo

Yuki Onna

9. července 2017 v 14:00 | Shibo |  Japonsko
Yuki-onna (nebo také Sněhová žena) je klasický duchařský příběh z Japonska o mladém muži, který se ve sněhu setká se záhadnou ženou. Ukáže se, že žena je zlý duch, který ušetří mužův život pouze pod jednou pdmínkou. Příběh je taky znám jako "Sněhový duch" nebo "Sněhová čarodějnice".

Snow Witch

Yuki-onna

V malém městečku v Japonsku žili dva lovci Mosaku a Minokichi. Mosaku byl starší muž. Minokichimu bylo 16 let, byl to Mosakův syn. Každý den chodili společně do lesa lovit zajíce a další zvířata, která doma jedli k večeři.

Jednoho chladného zimního večera byli dva lovci zrovna na cestě doml, když vypukla prudká sněhová bouře. Báli se, že umrznou, nemohli najít cestu ven z lesa. Naštěstí narazili na opuštěnou chatrč, kde by mohli přečkat noc a počkat, až bouře ustane.

Byla to taková malá bouda, nebyl tam krb ani žádný jiný způsob, jak si zapálit oheň. Mosaku s Minokichim uzavřeli pevně dveře a ulehli k odpočinku zachumlaní ve svých kabátech. Doufali, že bouře brzy přejde.

Mosaku ihned upadl do hlubokého spánku, ale Minokichi dlouho ležel vzhůru, poslouchal vítr kvílící mezi starými trámy a sníh bijící do dveří. Zchátralá chatka se prohýbala a skřípala pod náporem větru. Minokichi nakonec usnul taky.

Vzbudil ho chladný sníh na jeho tváři. Když otevřel oči, viděl, že dveře od chatrče byly vypáčené. Ve dveřích stála podivná silueta osvícená měsíčním světlem. Byla to žena, celá v bílém. Ohýbala se nad jeho otce, dýchala na něj. Její dech byl jako zářivě bílý kouř. Najednou se otočila na Minokichiho, přišla k němu a shrbila se stejně, jako nad jeho otcem. Chtěl křičet, ale nemohl. Žena se shýbala níž a níž, málem se ho dotýkala.

Byla opravdu nádherná. Její oči svítily žlutě. Minokichi byl vystrašený a žena na něj stále zírala. "Jsem Sněhová čarodějnice. Chtěla jsem tě zabít, ale jsi tak krásný... nechám tě žít. Pokud ale někomu řekneš, co jsi viděl, i kdyby jen vlastní matce, zabiju tě. Nezapomeň, že jsem tě varovala."

Po těchto slovech se otočila a odplula vzduchem ze dveří pryč. Chlapec vyskočil a rychle se podíval ven, ale po čarodějnici ani stopy a bouře stále bouřila. Minokichi zavřel dveře a zablokoval je kládou, aby zůstaly zavřené. Přemýšlel, jestli to nebyl jen sen. Možná to byl jen výplod jeho fantazie.

"Tati?"... Mosaku neodpovídal. Minokichi se dotkl otcovy tváře. Byla jako kus ledu. Jeho otec byl mrtvý.

Při svítání už bouře ustala a Minokichi táhl zmrzlé tělo svého otce zpět do města. Byl zničený smrtí jeho milovaného otce. Po té zimě byl dlouho nemocný. Nikomu o čarodějnici neřekl, bál se. Policie usoudila, že jeho otec umrznul v lese a nikdy se na nic víc neptala. Nikdy nic o ženě v bílém neřekl ani své matce.

Když byl Minokichi opět zdravý, vrátil se ke každodennímu lovení. Něco k jídlu potřeboval. Za stmívání přicházel domů s mrtvými zající a pomáhal matce s vařením.

O rok později, urpostřed zimy, potkal cestou domů dívku, která šla stejnou cestou. Byla vysoká, štíhlá, pěkná. Dali se do řeči. Děvče chlapci prozradilo, že se jmenuje O-Yuki a přišla o oba rodiče. Byla na cestě ke strýci, kde chtěla chvíli přebývat, dokud si nenajde práci. Minokichimu se dívka velmi líbila. Čím více se na ni díval, tím krásnější se mu zdála.

Několik týdnů se spolu scházeli, až se do sebe postupně zamilovali. Minokichi ji pozval k sobě domů na večeři, aby ji mohla poznat jeho matka. Po nějakém tom zdráhání přišla. Matce se zdála velmi milá a přátelská. Nakonec se vzali a O-Yuki začala bydlet u Minokichiho.

Když Minokichiho matka zemřela, to bylo o rok později, její poslední slova bylo požehnání jemu a jeho ženě. O-Yuki přivedla na svět deset dětí, chlapce i dívky. Všechny děti byly velice pohledné, měly bledou kůži.

Venkovani věděli, že je O-Yuki jiná, než ostatní. Většina venkovanek stárne brzy, ale O-Yuki byla i po deseti dětech pořád stejně krásná, jako když poprvé přišla do vesnice.

Jednu noc, poté co šly děti spát, O-Yuki šila pod světlem lampy. Minokichi ji sledoval.

"Vídět tě tady šít, s tím světlem ve tváři... připomíná mi to takovou podivnou věc, která se mi stala, když jsem byl teprve osmnáctiletý pacholek. Viděl jsem ženu, která byla tak nádherná a bledá, jako jsi ty - byla ti dost podobná..."

Aniž by zvedla oči od práce, O-Yuki odpověděla.

"Pověz mi o ní... kde jsi ji viděl?"

Minokichi jí pověděl o té strašné noci v chatrči a o Bílé ženě, která se nad ním skláněla, usmívala se a šeptala, a o tiché Mosakově smrti.

"Ať už jsem snil nebo bdil, byl to jediný moment, kdy jsem viděl někoho tak nádherného, jako jsi ty. Jistě, ona nebyla člověk. Bál jsem se jí, hodně jsem se jí bál. Ale byla opravdu krásná. Nikdy jsem si nebyl jistý, jestli to byl sen, nebo jestli to byla orpavdu Sněhová čarodějnice.

O-Yuki odhodila své šití, vstala a začala na něj ječet.

"To jsem bylá JÁ! JÁ! JÁ! A říkala jsem ti, že tě zabiju, jestli o tom někomu řekneš! ... Zabila bych tě... Ale kvůli dětem... Budeš se o ně muset dobře starat. Jak uslyším, že si na tebe stěžují, budu s tebou jednat tak, jak si zasloužíš!" ...

I když křičela, její hlas se ztenčoval. Zněl jako vítr. Rozplynula se v bílou mlhu a mezerami ve trámech, které držely střechu, se vytratila... už ji nikdo nikdy neviděl.

Zdroj --- překlad: Shibo

Sám v domě

8. července 2017 v 13:00 | Shibo |  "Záhádanky", hádanky, rébusy
Včera v noci jsou si četl vážně děsivý příběh na jedné stránce, kam se často chodím bát. Byl jsem fakt vystrašený. Hlavně proto, že jsem byl sám doma, rodiče byli pryč. Rozsvítil jsem si všechna světla v pokoji a na chodbě, takže jsem byl trochu klidnější. Když jsem se vysprchoval a šel zpátky do pokoje, rozsvítil světla a ze židle mi spadl batoh, v ten moment jsem se fakt lekl.

Zdroj --- překlad: Shibo

Tomino

7. července 2017 v 17:56 | Shibo |  Japonsko
Městská legenda Tomino vypráví o básni, která zabije kohokoli, kdo ji přečte nahlas.

Tomino

V dnešním světě existují věci, které by se neměly říkat nahlas a japonská báseň "Tominino peklo" je jedna z nich. Legenda praví, že pokud tuhle báseň přečtete nahlas, stane se něco strašného. Pokud budete mít štěstí, bude vám jen špatně, nebo se zraníte. Při nejhorším zemřete.

V tomhle videu si můžete báseň poslechnout v Japonštině. Všimněte si, že byl ve videu použit softwarový hlas, aby ji dotyčný nemusel číst nahlas sám.


Našel jsem hrubý překlad z japonštiny do angličtiny, takže můj překlad z angličtiny do češtiny bude nejspíš ještě hrubší, ale tady ho máte:

Tominino peklo

Starší sestra zvrací krec, mladší sestra plive oheň.
Roztomilá Tomino plive vzácné drahokamy.
Tomino zemřela sama a propadla se do pekla.
Peklo, temnota, žádné květiny.
Ten kdo bičuje, je to Tominina sestra?
Množství červených podlitin je znepokojivé.
Bičování a bití a bušení,
Cesta do věčného pekla je jediný směr.
Pros o navádění do temnoty pekla,
od zlaté ovce, od slavíka.
Kolik toho zbývá v koženém batohu,
Připrav se na nekoněčnou cestu do pekla.
Jaro přijde a do lesů a údolí,
Sedm zatáček v temném údolí pekla.
V kleci je slavík, ve vozíku ovce,
V očích roztomilé Tomino jsou slzy.
Plač, slavíku, pro les a déšť,
Vyjádři lásku ke své sestře.
Ozvěna tvého pláče se ozvýá peklem,
a krvavě červené květiny kvetou.
Přes sedmero hor a údolí pekel,
Cestuje sama roztomilá Tomino.
Jako tvé přivítání do pekla,
jiskry stoupají ze špičatých hor
Vbodni do masa čerstvé vpichy,
Na znamení Tomino.

Překlad je příšerně kostrbatý, nevěřili byste, jak je to těžké. Nejspíše si tam najdou chyby. Pokud byste něco přeložili jinak, můžete to určitě napsat do komentářů.

Nedoporučuju tuhle báseň číst ani česky, ani anglicky. Neví se, jestli je to bezpečné.

Jeden člověk to zkoušel: "Jednou jsem přečetl tuhle báseň v rádiu, které se jmenuje Radio Urban Legends. Nejdřív se zdálo všechno v pořádku, ale najednou bylo těžší a těěžší číst dál. Přečetl jsem asi půlku, pak jsem báseň zahodil a zhroutil se. O dva dny později jsem se zranil, měl jsem sedm stehů. Nechci věřit, že to bylo kvůli té básni."

Zdroj --- překlad: Shibo

Byt

6. července 2017 v 18:31 | Shibo |  "Záhádanky", hádanky, rébusy
Dnešek byl katastrofa. Vzbudil jsem se pozdě, takže jsem si nestihl dát ani snídani. Pak jsem zapomněl zamknout, když jsem odcházel do práce. Aby to bylo ještě horší, šéf na mě celý den křičel. Sotva si vydělám na nájem. Můj byt má jen dvě místnosti, ložnici a kuchyň. Nemá ani okno, které by umožnilo podívat se ven. Cestou domů mi ujel autobus, takže jsem přijel dost pozdě. Nejhorší bylo, že když jsem přišel domů a odemkl dveře, uviděl jsem svoji vykradenou kuchyň. Někdo se musel vloupat dovnitř, když jsem byl v práci. Netuším proč. Tedy, nemám nic, co by stálo za krádež. Jsem unavený, potřebuju se vyspat. Na policii zajdu zítra.

Zdroj --- překlad: Shibo

Vězení

5. července 2017 v 17:00 | Shibo |  "Záhádanky", hádanky, rébusy
Minulý týden jsem se dostal z vězení. Zabil jsem čtyři lidi. Nechápejte mě špatně, teď je mi to líto. Důvod, proč mě pustili byl, že jsem prý vyléčený. Moje matk ani otec nepracují, celý den jen posedávají doma. Moje sestra je zavřená ve svém pokoji a poslouchá rádio. Sekla s vejškou. Než jsem šel do vězení, hrával jsem si se svým mladším bratrem, pořád. Teď jen leží před televizí. Nikdo z rodiny už se mnou nemluví. Cítím se hrozně sám. Musím si sám vařit. A co hůř, nejspíš si budu muset sehnat práci.

Zdroj --- překlad: Shibo

Červený plášť

4. července 2017 v 17:16 | Shibo |  Japonsko
Červený plášť (Aka Manto) je japonský duch, který straší na dívčích záchodech. Prý má na sobě červený plášť a bílou masku. Dívky mu nemohou odolat, protože je tak okouzlující, půvabný.

Red Cloak

Červený plášť se schovává v poslední kabince na dívčích toaletách. Když otevřete dveře, vyleze a zeptá se vás "Dala bys přednost červenému nebo modrému plášti?"

Když si vyberete červený, rozřízne vám krk a usekne hlavu. Krve, která vám bude stékat po zádech bude totiž vypadat, jako červený plášť. Pokud si vyberete modrý, uškrtí vás.
Nekoušejte ani vymýšlet jinou barvu. Jestli tak uděláte, z podlahy se vysunou bílé ruce a stáhnou vás pod zem, do pekel.

Jedna školní duchařská povídačka vypráví o mladé dívce, která slyšela hlas z kabinky vedle ní. "Oblečeme si červený plášť?" říkal hlas. Dívka se vyděsila a utekla pryč. Pověděla učitelce, co se stalo a následně zavolali policii.
Policistka vešla na toalety, její spolupracovník počkal venku. Slyšela uvnitř ten samý hlas "Oblečeme si červený plášť?". Policista venku poslouchal za dveřmi, uslyšel svoji kolegyni, jak odpovídá "Dobře, nasaďme si je!". Najednou se ozval hlasitý výkřik následovaný bouchnutím o zem. Když policista otevřel dveře, našel policistku ležet mrtvou na zemi. Měla uříznutou hlavu a krev na jejím oblečení vypadala, jako by na sobě měla červený plášť.

V japonštině se tomuhle vražednému duchovi říká "Aka manto", "Ao manto" nebo "Aka hanten, Ao hanten". Někteří lidé tvrdí, že před lety byl Červený plášť mladý muž, který byl tak pohledný, že se do něj každá dívka zamilovala. Byl tak nádherný, že dívky omdlévaly, když se na ně podíval. Jeho krása byla tak ohromující, že musel skrývat svůj obličej za maskou. Jednou prý unesl nádhernou mladou dívku, která už pak nikdy nebyla spatřena.

V jiné verzi příběhu číhá na toaletách a ptá se, jestli chcete červený plášť. Pokud odpovíte ano, ... ale však už víte, co se stane.

Další verze příběhu je podobná, duch se jmenuje "Akai kami, Aoi kami" (Červený papír, modrý papír). Dívky, které jdou na toaletu uslyší z poslední kabinky hlas ptající se "Chceš modrý, nebo červený papír?". Červený papír znamená krvavou smrt stáhnutím z kůže. Modrý znamená vysátí veškeré krve z těla.

Mnohé další verze popisují krvavou ruku šmátrající z toalety snažící se stáhnout svou oběť dovnitř, krev pršící ze stropu, utopení ve vlastní krvi nebo bílé ruce snažící se vás udusit. Ta nejmíň drastická verze obsahuje i odpověď "žlutý papír/plášť", kdy vám duch vymáchá hlavu v míse...fuj.

Zdroj --- překlad: Shibo

Deník

3. července 2017 v 18:00 | Shibo |  "Záhádanky", hádanky, rébusy
Moje žena zemřela v dubnu na rakovinu. Poslední 4 měsíce jsem byl se synem sám. Nevím, co bych bez něj dělal. Žiju pro něj. Oběma nám ale chybí moje žena, jeho matka. Dnes jsem se prohraboval v šuplících v ložnici a našel jsem nějaký deník. Podle písma jem poznal, že patřil mé ženě, ale moc toho do něj nenapsala. Pár věcí, které zapsala, jsou vážně podivné. Přelistoval jsem na konec, abych viděl co psala, než zemřela.

15.2. - Můj život s tebou právě začal.

21.2. - Bylo mi souzenou s tebou být.

12.3. - Smrt nás nerozdělí.

13.4. - Neopustím tě.

21.4. - Nemám moc času.

6.5. - Rozumíš?

Čtu si to pořád znovu a znovu, ale nechápu, co se mi snažila říct...

Zdroj --- překlad: Shibo
Ano, nad tímhle textem by měly být ty podrubriky ;)