Pro správnou atmosféru si pusťe tenhle, nebo jakýkoli podobný playlist

Pokud se vám zdá, že je v rubrice málo článků, sjeďte níž a podívejte se do podrubrik :)

Yuki Onna

9. července 2017 v 14:00 | Shibo |  Japonsko
Yuki-onna (nebo také Sněhová žena) je klasický duchařský příběh z Japonska o mladém muži, který se ve sněhu setká se záhadnou ženou. Ukáže se, že žena je zlý duch, který ušetří mužův život pouze pod jednou pdmínkou. Příběh je taky znám jako "Sněhový duch" nebo "Sněhová čarodějnice".

Snow Witch

Yuki-onna

V malém městečku v Japonsku žili dva lovci Mosaku a Minokichi. Mosaku byl starší muž. Minokichimu bylo 16 let, byl to Mosakův syn. Každý den chodili společně do lesa lovit zajíce a další zvířata, která doma jedli k večeři.

Jednoho chladného zimního večera byli dva lovci zrovna na cestě doml, když vypukla prudká sněhová bouře. Báli se, že umrznou, nemohli najít cestu ven z lesa. Naštěstí narazili na opuštěnou chatrč, kde by mohli přečkat noc a počkat, až bouře ustane.

Byla to taková malá bouda, nebyl tam krb ani žádný jiný způsob, jak si zapálit oheň. Mosaku s Minokichim uzavřeli pevně dveře a ulehli k odpočinku zachumlaní ve svých kabátech. Doufali, že bouře brzy přejde.

Mosaku ihned upadl do hlubokého spánku, ale Minokichi dlouho ležel vzhůru, poslouchal vítr kvílící mezi starými trámy a sníh bijící do dveří. Zchátralá chatka se prohýbala a skřípala pod náporem větru. Minokichi nakonec usnul taky.

Vzbudil ho chladný sníh na jeho tváři. Když otevřel oči, viděl, že dveře od chatrče byly vypáčené. Ve dveřích stála podivná silueta osvícená měsíčním světlem. Byla to žena, celá v bílém. Ohýbala se nad jeho otce, dýchala na něj. Její dech byl jako zářivě bílý kouř. Najednou se otočila na Minokichiho, přišla k němu a shrbila se stejně, jako nad jeho otcem. Chtěl křičet, ale nemohl. Žena se shýbala níž a níž, málem se ho dotýkala.

Byla opravdu nádherná. Její oči svítily žlutě. Minokichi byl vystrašený a žena na něj stále zírala. "Jsem Sněhová čarodějnice. Chtěla jsem tě zabít, ale jsi tak krásný... nechám tě žít. Pokud ale někomu řekneš, co jsi viděl, i kdyby jen vlastní matce, zabiju tě. Nezapomeň, že jsem tě varovala."

Po těchto slovech se otočila a odplula vzduchem ze dveří pryč. Chlapec vyskočil a rychle se podíval ven, ale po čarodějnici ani stopy a bouře stále bouřila. Minokichi zavřel dveře a zablokoval je kládou, aby zůstaly zavřené. Přemýšlel, jestli to nebyl jen sen. Možná to byl jen výplod jeho fantazie.

"Tati?"... Mosaku neodpovídal. Minokichi se dotkl otcovy tváře. Byla jako kus ledu. Jeho otec byl mrtvý.

Při svítání už bouře ustala a Minokichi táhl zmrzlé tělo svého otce zpět do města. Byl zničený smrtí jeho milovaného otce. Po té zimě byl dlouho nemocný. Nikomu o čarodějnici neřekl, bál se. Policie usoudila, že jeho otec umrznul v lese a nikdy se na nic víc neptala. Nikdy nic o ženě v bílém neřekl ani své matce.

Když byl Minokichi opět zdravý, vrátil se ke každodennímu lovení. Něco k jídlu potřeboval. Za stmívání přicházel domů s mrtvými zající a pomáhal matce s vařením.

O rok později, urpostřed zimy, potkal cestou domů dívku, která šla stejnou cestou. Byla vysoká, štíhlá, pěkná. Dali se do řeči. Děvče chlapci prozradilo, že se jmenuje O-Yuki a přišla o oba rodiče. Byla na cestě ke strýci, kde chtěla chvíli přebývat, dokud si nenajde práci. Minokichimu se dívka velmi líbila. Čím více se na ni díval, tím krásnější se mu zdála.

Několik týdnů se spolu scházeli, až se do sebe postupně zamilovali. Minokichi ji pozval k sobě domů na večeři, aby ji mohla poznat jeho matka. Po nějakém tom zdráhání přišla. Matce se zdála velmi milá a přátelská. Nakonec se vzali a O-Yuki začala bydlet u Minokichiho.

Když Minokichiho matka zemřela, to bylo o rok později, její poslední slova bylo požehnání jemu a jeho ženě. O-Yuki přivedla na svět deset dětí, chlapce i dívky. Všechny děti byly velice pohledné, měly bledou kůži.

Venkovani věděli, že je O-Yuki jiná, než ostatní. Většina venkovanek stárne brzy, ale O-Yuki byla i po deseti dětech pořád stejně krásná, jako když poprvé přišla do vesnice.

Jednu noc, poté co šly děti spát, O-Yuki šila pod světlem lampy. Minokichi ji sledoval.

"Vídět tě tady šít, s tím světlem ve tváři... připomíná mi to takovou podivnou věc, která se mi stala, když jsem byl teprve osmnáctiletý pacholek. Viděl jsem ženu, která byla tak nádherná a bledá, jako jsi ty - byla ti dost podobná..."

Aniž by zvedla oči od práce, O-Yuki odpověděla.

"Pověz mi o ní... kde jsi ji viděl?"

Minokichi jí pověděl o té strašné noci v chatrči a o Bílé ženě, která se nad ním skláněla, usmívala se a šeptala, a o tiché Mosakově smrti.

"Ať už jsem snil nebo bdil, byl to jediný moment, kdy jsem viděl někoho tak nádherného, jako jsi ty. Jistě, ona nebyla člověk. Bál jsem se jí, hodně jsem se jí bál. Ale byla opravdu krásná. Nikdy jsem si nebyl jistý, jestli to byl sen, nebo jestli to byla orpavdu Sněhová čarodějnice.

O-Yuki odhodila své šití, vstala a začala na něj ječet.

"To jsem bylá JÁ! JÁ! JÁ! A říkala jsem ti, že tě zabiju, jestli o tom někomu řekneš! ... Zabila bych tě... Ale kvůli dětem... Budeš se o ně muset dobře starat. Jak uslyším, že si na tebe stěžují, budu s tebou jednat tak, jak si zasloužíš!" ...

I když křičela, její hlas se ztenčoval. Zněl jako vítr. Rozplynula se v bílou mlhu a mezerami ve trámech, které držely střechu, se vytratila... už ji nikdo nikdy neviděl.

Zdroj --- překlad: Shibo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ano, nad tímhle textem by měly být ty podrubriky ;)